čtvrtek 7. srpna 2014

Sportování na dvou kolech

Hezký čtvrtek :) Doufám, že se máte fajn a užíváte počasí. Tady na Šumavě se zatáhlo, tak jsem zvědavá, jestli bude pršet (protože jak známo, v dešti je flákání doma povoleno :D).

V poslední době si jako kulisu občas zapnu televizi a jedním okem občas mrknu, co se na obrazovce děje (například při přípravě článků). Zaujal mě jeden pořad na Prima Love. Jmenuje se Zhubni nebo přiber a vysílají ho ve všední dny od 17:55. Pokud neznáte, tak je to o tom, že si hubený a obézní člověk vymění jídelníčky a pod dohledem lékaře se uvědomují, kde dělajá chyby. Prostě léčba šokem. Dřív jsem se dívala spíš tak náhodně, ale tenhle týden začala nějaká edice Kids, která je, překvapivě, o dětech. I když mě to neskutečně rozčiluje a občas (spíš furt) to nahlas jedovatě komentuji, nedá mi to se nedívat. Nejvíc mě fascinuje a děsí neschopnost rodičů. Protože jinak by na tom ty děti nebyly tak, jak jsou, že...Rodiče jsou na klinice samozřejmě s dětmi. Tuhle se jeden tatínek ptal, jestli jsou vafle z brambor a maminka druhého dítěte mu odpověděla, že určitě ano. No já nevím, jak vy, ale já jsem tedy ve složení brambory nikdy neviděla a pochybuji, že by měli spešl anglické bramborové vafle. A taky je "bomba", jak se ti rodiče hrozně diví, že je jejich chyba, jak jejich děti dopadly. No prostě děs.

Jako další vsuvku bere doktor školáky podívat se na řezy lidským tělem. No pro mě nic šokujícího, ale já jsem celkem po semestru na pitevně odolná. Každopádně ty děti jsou úplně v šoku a totálně tupé. Zrovna ve včerejším díle se doktor ptal, co je trávicí soustava a dočkal se jen odpovědi, že tudy prochází jídlo. No nevím jak vy, ale já v patnácti nemít páru, z čeho se skládá a jak funguje lidské tělo, neprolezla bych ani základku. Jako ok, občas se i v tom pořadu najde světlá výjimka, ale celkově mi inteligence těch dětí připadá dost nulová (a možná se mi to nezdá, protože strejda procestoval velkou část světa a říkal, že znalosti Američanů a Angličanů jsou nejhorší, co kdy viděl).

Znáte tenhle pořad? Taky vás rozčilují ti neschopní rodiče?

A teď už k tomu, o čem bych vám chtěla napsat. Docela to souvisí i s tím "zdravotním" úvodem. Dnes bych vám chtěla napsat něco o své lásce, cyklistice.

Jako malá jsem kolo nesnášela. Tátovi totiž občas přeskočilo a z ničeho nic nás všechny vyvezl někam nahoru na Šumavu typu Modrava atd (jinak chalupu máme v podhůří). No a tam je cyklostezka jak dálnice, kde není k hnutí. Do toho všeho na mě táta řval ať přidám, nezastavuji atd. A uznejte, že bez jakéhokoliv tréninku je tohle pro malé dítě hnusná zkušenost. Takže myslete na to v budoucnu a nikdy svým dětem tohle nedělejte.

Později jsem si ale přece jen cestu k cyklistice našla. Někdy ve dvanácti jsem si sama poprvé vybrala kolo. Poprvé to nebyl vánoční dárek ani jiné překvapení. Sice výběr byl minimální a stálo jen pár tisíc, ale vybrala jsem si ho SAMA. Začala jsem jezdit trochu víc. Sice jen pár kilometrů od chalupy, ale bylo to fajn. Pak jsem někdy v šestnácti trávila velkou část léta se sestřenkou, která měla kolo jako běžný dopravní prostředek k babičce, takže měla lepší model. Párkrát mi ho půjčila a mně došlo, že cenový rozdíl je opravdu znát. V osmnácti, tedy ve třeťáku, jsem se i já dočkala lepšího kola.

Taštičku pod sedlo si určitě pořiďte, úložný prostor na mobil, klíče atd se hodí. Protože na svou běžnou trasu batoh fakt netahám.


Tohle je tedy moje láska. Merida Juliet 800 D. Cenu a nějaké konkrétní údaje sem psát nebudu, koho by to zajímalo, tak si to může dohledat. Moje Julča je tedy horské kolo. Protože tady v šumavských kopcích by mi bylo silniční tak trochu na prd, že. Model jsem měla vybraný předem na internetu a schválený od strejdy, vášnivého cyklisty. Protože jak známo, prodejci chtějí vydělat a neznalý zákazník se dá krásně natáhnout. I když shánění bylo nakonec složité, sehnala jsem ho. Jenže už byl konec sezony, tudíž se tenhle model už nevyráběl a místo tradičních brzd jsem musela mít diskové. Tedy tím roste cena kola a kdo neví, v čem je hlavní rozdíl: diskové jsou "ostré". Prostě reagují velmi rychle a je třeba nebrzdit moc prudce, abyste nepřišli k úrazu. Blatníky, tachometr a podobné věci jsou vychytávky navíc, ale vyplatí se to. Mít bláto na zádech není nic moc. Tachometr je věc velmi motivační a zábavná. Protože vědět ujeté kilometry, aktuální rychlost atd je prostě fajn. Držák na pití je jasná věc.


Pár užitečných doplňků se vždycky hodí. Helma, abyste neměli mozek na kaši, je jasná (profackovat všechny hazardéry bez helmy). Lahev na pití klidně stačí i obyč, ale samozřejmě spešl vypadá stylově. No a taky ji nemusíte odšroubovávat, jenže myslím, že pokud netrháte rekordy, na pití si zastavíte. Brýle jsou pro mě taky základ. Moucha v oku je rychlá cesta ze sedla k líbání matičky země. Samozřejmě netřeba mít tmavá skla, pokud nesvítí, ale já jaksi jiné nemám a navíc mi ztmavený svět nevadí, když nejezdím za šera. Rukavice jsou už trochu doplněk navíc, ale jak je jednou máte, budete je nosit furt. Nejen, že se pak nepotí ruce a nekloužou řidítka, ale pokud máte řidítka bílá jako já, nezapatláte si je (pokud rukavice někdy vyperete). Ceny si přesně nepamatuji, lahev stála kolem 300 (nesmějte se, drahý cykloobchod, obyčejnější seženete i do stovky), helmu mám už dlouho, takže netuším, brýle jsou mamky (někdo je nosit musí, když ona ne) a rukavice jsou ze Sportissima a rozhodně bych za ně nedala přes 500.

Peru je naruby v teplé vodě s mýdlem, suším ideálně venku.

Pokud čekáte nějaké chytré cyklo rady, čekáte marně. Nejsem profík, abych mohla radit. Nejezdím nějaké dlouhé štreky. Mám pár tras v okolí chalupy a snažím se jezdit denně. Sice je to "jen" nějakých 11 km, ale jak je všem známo, Šumava je kopcovitá, takže mě to zabaví na déle než hodinu. Jasně, kdybych měla možnost jezdit jen týden v roce, určitě bych jezdila na dýl, ale tohle mi vážně na každodenní protažení stačí. Vyrážím nejradši sama. Pokud bych jela s někým rychlejším, zbytečně bych se přepínala. Naopak s někým pomalejším je to spíš relax. Ráda si zastavím, kdy chci, občas něco vyfotím nebo se pokochám krajinou. Zkrátka cyklistika je pro mě koníček, ne povinnost a beru to jako odpočinek a ne abych se další týden nemohla hýbat.

Pokud jezdíte více, samozřejmě vyvstane základní otázka. Co na sebe? No upřímně bohatě stačí kraťasy, tepláky, legíny a nějaké triko, tílko, popřípadě ještě mikina nebo bunda, prostě podle počasí. Pokud máte na kalhotách nohavice široké, doporučuji upevnit k nohám natažením běžné tenké gumové gumičky. Jedna kamarádka nějak nechápala, že se jí můžou nohavice zamotat do řetězu a hrozně u toho nadávala, ale tak co, měla mě poslechnout a vzít si správné kalhoty. Vypadala sice jak debil, ale nezabila se a to je hlavní.

Já vlastním dvoje cyklo kalhoty. Tříčtvrťáky jsou z Lidlu. Nesmějte se, i strejda mega cyklista tam nakupuje. Bohužel jsou z hrozně silného materiálu, tak je skoro nenosím. Kraťasy jsou z klasického sportu a stály kolem 900. Jsou samy o sobě dost krátké a při pohybu se ještě vyhrnují, což není extra příjemné, ale tyhle detaily prostě poznáte až v akci.


No jo, jak je v nich vycpávka na pozadí, fotí se to dost blbě. Všimněte si mojí sexy nohy v pantoflích od babičky.

Detail vycpávky zevnitř, plus kdo by si chtěl lépe prohlídnout pantofle....

Abych řekla pravdu, ráda jezdím i v běžných legínách nebo kraťasech. Sice díky vycpávce v cyklo věcech teoreticky méně bolí zadek, ale pokud jedete v sezoně poprvé, trocha molitanu na pozadí vás nespasí. Navíc se v cyklo hadříkách více potí zadek (a další nejmenované věci). Prostě berte oblečení podle nálady a počasí. Na delší výlety bych si ale určitě vzala cyklo oděv. Vršek dresu nevlastním. Jezdím v běžném triku nebo tílku, samozřejmě z příjemného materiálu. Upřímně není nic horšího, než když má někdo dres a sotva se na kole valí. Stejně poslouží i jiné triko z funkčního materiálu, akorát nebudete barevní a popsaní vším možným. Jako poslední tu mám bundičku, která patří k těm kalhotám z Lidlu. Je to takový ten rádoby funkční materiál, ale funkčnost nějak neposoudím, protože na holé tělo ji nosím výjimečně (i když někdy si taky vezmu jen sportovní podprsenku a bundičku). Rozhodně je to dobrá věc, protože ráno nebo při dlouhých sjezdech je zima. Růžová barva je dobrá z hlediska viditelnosti pro řidiče. Délka je pro mě pod zadek, protože jsem hodně malá, ale myslím, že by byla delší všem. Kapsičky na zádech jsou dobrá vychytávka, ale já tam nic nedávám, když mám taštičku pod sedačkou.



Závěrem ještě pár slov o terénu, ve kterém jezdím. nejradši mám klasické polňačky. U nás jsou extra brutální, samý mega kámen (pořídím fotku, když si vzpomenu). Ale mně to vyhovuje, od čeho mám také horské kolo. Samozřejmě občas musím i kus po silnici. Štve mě, že řidiči cyklisty moc nerespektují a někdy se vážně bojím o život. Normálně v lese moc nejezdím, protože žádnou šikovnou cestu tu nemám a kličkovat mezi hřiby se mi nechce.

Koukám, že jsem se nějak moc rozepsala na to, že jezdím rekreačně :D Ale mě to psaní dost bavilo, tak doufám, že se někdo dočte až ke konci.

A na závěr něco pro houbaře: ROSTOU! Tohle jsem našla doslova za barákem. Druhově nezajímavé, ale i tak mám radost.


Co vy a kolo? Jezdíte občas pro radost nebo to berete smrtelně vážně a funíte denně 100 km?

2 komentáře:

  1. Vždy jsem si říkala, že kolo není vůbec nic pro mě, ale tohle léto jsem na něj po letech sedla a hrozně mě to chytlo, tak jsme opravili mamky staré kolo a chci zase začít jezdit, do začátku mi bude stačit :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gratuluji k novému začátku :) Věřím, že Tě bude kolo bavit i nadále a časem si pořídíš svoje :)

      Vymazat